Historie obce Rtenín

Historie obce Rtenín

Obec se v minulosti pyšnila názvy Rtejn, Rtýn, Rdein, Vertejn, z nichž se během staletí ustálil právě Rtenín.
První zmínka o Rteníně pochází z roku 1466. V té době zde stával dvorec a spolu s ním správa lesa, tzv. „hájenství rtýnské“. Tehdy byl vlastníkem vesnice Markvart Špína z Jenišovic, který ji v roce 1491 prodal Mikuláši Trčkovi z Lípy a na Lichtenburku. Roku 1539 prodal toto panství Jan starší Trčka z Lípy svému synovi Janu mladšímu Trčkovi z Lípy, jenž o deset let později coby bezdětný zemřel.
Po šlechticově smrti se majetek dostal do rukou jeho strýce Viléma Trčky z Lípy. Ten zděděné panství okolo hradu Oheb prodal celkem záhy (v roce 1555). Novými majiteli se stali lichtenburští (lichničtí) bratři Albert a Václav Robmhápové ze Suché.
Roku 1564 si bratři toto panství rozdělili. Václav Robmháp si ponechal mimo jiné i ves Rtenín, která od té doby náležela k panství ohebskému, jež se později nazývalo sečské. Dne 28. listopadu 1583 bylo celé panství prodáno Albertu Bryknarovi z Brukštejna. Po jeho smrti drželi panství synové Jiří a Albrecht, později Albrecht sám a ten je vyměnil smlouvou z 16. července 1596 za panství tismické. A tak se Rtenín v roce 1596 dostal do držení Karla Záruby z Hustířan za cenu 44 000 kop zlatých. Karlův nástupce Jan Záruba byl obviněn z účasti na českém stavovském povstání (1618 - 1620). Nakonec byl 13. 7. 1623 zproštěn viny. Své nekatolické víry se však odmítl vzdát, a proto byl 8. 4. 1628 donucen prodat panství sečské, k němuž patřil i Rtenín, císařskému plukovníkovi Františku de Couries, pánu nasavrckému, původem francouzskému důstojníku v habsburských službách již za Rudolfa II. Po smrti francouzského aristokrata a následně i po smrti jeho syna Emanuela připadlo v roce 1663 vše Emanuelově matce, které se podruhé vdala za Rudolfa Václava ze Schönfeldu. Syn Josef František ze Schönfeldu odkázal veliký majetek své jediné dceři Marii Kateřině. Marie Kateřina se provdala za Jana Adama knížete z Auerspergu v roce 1746. Právě Auerspergové byli posledními majiteli panství, za jejich správy byla v roce 1848 zrušena robota. Dominantou Rtenína je křížek s oplocením z roku 1898 a skupina tří stromů, k jejichž vysazení došlo právě na paměť zrušení roboty.
V soupise týkajícího se panství Seč z roku 1564 se uvádí tři osedlá stavení. V roce 1654, tj. po třicetileté válce, byl Rtenín pustý. Zanikla též vesnice Zlatnice, jejíž pozemky náležely ke Rtenínu a Hrbokovu.
Poklidný život vesnice změnil požár v roce 1898. V srpnu tohoto roku shořely tři statky s veškerou uskladněnou úrodou. Zmizela i dřevěná zvonička nad křížkem na návsi. Za první světové války skryli osadníci zvonek ze zvoničky v místním rybníčku. Během druhé světové války se již báli, a proto byl zvon Němci zrekvírován.
Po dlouhá staletí - již od počátku číslování domů (1780) - stávalo ve Rteníně 11 stavení, k nim v průběhu let postupně přibylo dalších 5 stavení.
Na základě úředního sčítání lidu v roce 1900 bydlelo ve Rteníně 79 obyvatel.
V roce 1903 byli ve Rteníně zaznamenáni rolníci, kteří vlastnili více než 50 korců: Meduna Josef, Meduna František a Bláha Jan.
V období po 1. světové válce zde prosperovala výroba sítěk na vlasy, tzv. necování.
Zpočátku byl Rtenín osadou politické obce Liboměřice, poté obce Licibořice. Tehdy veliká obec licibořická měla 24 km2 rozlohy. Zájmy jednotlivých osad byly často v rozporu, proto došlo k rozdělení na 4 nové obce. Od roku 1910 je Rtenín připojen pod obec Deblov
a v roce 1960 se Rtenín stejně jako všechny současné místní části obce Mladoňovice dostal pod správu Obecního úřadu v Mladoňovicích.

 

Obec Mladoňovice, Ing. Ivana Blehová - starostka, tel.: 605 484 333, obec.mladonovice@worldonline.cz